Umění je dovednost přivedená k dokonalosti. Člověk, který se chce stát umělcem však musí projít cestou učení. Nejdříve dělá mnoho chyb a mnohem později se svou snahou a zájmem stává skutečným umělcem.
Ale každý z nás zná ten pocit, kdy se nám něco povede a jsme s tím opravdu spokojení. Ne jen pět minut, ale po zbytek života. A každý z nás je schopen být alespoň jednou za život takovýmto umělcem. Tedy člověkem, který přivedl nějakou svou činnost k dokonalosti.
Na druhou stranu se však dnes umělcem nazývá každý, kdo se nějak veřejně podílí na kulturním dění. Třeba zpěváci, ať již zpívají jakkoli, jsou všichni umělci. Malíři také. O hercích nemluvě. Někdy by bylo lepší nazývat takového člověka aspirantem umění.
Třeba já jsem aspirantem umění literárního. Mám snahu a píli, ale pořád procházím cestou, kdy dělám mnoho a mnoho chyb. Mám přesvědčení, že bez nich to prostě nejde. A dokonce používám jako motto pro svou činnost následující heslo: Chybami k dokonalým zítřkům.
Bez chyb se totiž uměleckých výkonů nedá dosáhnout. Jednak bychom nebyli tolik spokojení, kdyby se nám něco povedlo, jednak by nás nemělo co motivovat k překonávání svých dosavadních schopností. Chyba je svým způsobem dokonalým nástrojem, který přivádí každého aspiranta k potřebě být umělcem. Nebýt jich, nemohli bychom si vážit svých dovedností, které jsme nabyli překonáváním svých nedostatků.
Je to trochu zvláštní, zamýšlet se nad dokonalosti umění v poměru s chybami, ale jen díky nim můžeme o jakémkoli umění vůbec mluvit. Kdyby jich totiž nebylo, ihned by nám všem všechno šlo. My bychom tak neměli být na co hrdí. Neměli bychom se za co chválit. Co více, činnosti by nás přestaly jednoduše bavit, protože bychom se již ani sami sobě nemohli zasmát, když něco pokazíme.
Samozřejmě, že pokazit kulturní výkon je něco jiného, než nabourat autem. To však již není chyba, ale nehoda. Pokažený start rakety k Měsíci je tragédie. Ale když se přeci jenom chceme na ten Měsíc podívat, musíme se naučit k němu létat (a to bez učení nelze). Tedy nelze to ani bez chyb.